Julinka volat domů, aneb jak to všechno začalo

.........příběh obyčejně neobyčejné psí holčičky
zachráněné z množírny..

Tereza je moje ségra. Je to moc kreativní holka, vždy má nějaký nápad, jak rozveselit mámu a udělat ji radost.
Nedávno měla máma narozeniny a protože všichni milujeme výlety a vycházky, tak nás máma vzala k rozhledně. Jsou tam ovečky a hodně travičky. A svítilo sluníčko. A je tam taky posezení pro lidi,
protože je to tam oplocené...

Pomalu ale jistě si zvykám na nový život v klidu a lásce. Představte si, nemusím dělat vůbec nic, jen ležet v pelíšku, spinkat, milovat svou mámu a být s ní. U nás se vždy něco děje. Seznamuji se, jak to chodí v naší rodině, papám masíko, ležím a vyhřívám se na sluníčku. Chtěla bych se naučit si hrát, ale

Dnes za mnou přišel táta. Říká, že v Hýslech chcípl pes! Hýsly, to je tam, kde teď s mámou, tátou a se sourozenci bydlíme. Máma to říká od doby, co ji znám. A už to říká i táta. Nevím, zda je to pravda, mrtvého pejska jsem nikde nepotkala. Oni to asi mysleli tak, že se tady nic neděje. Seznamuji se...

Dny a noci, tak ty jsem přestala rozlišovat už v kleci, protože z času se stal můj nepřítel. Jediné, co bylo jisté, byla hvězda, na kterou jsem léta koukala. A sny o lepším životě, které jsem léta
snila.
Cesta, koupání, dobré jídlo, a mí noví sourozenci. A máma. Tolik zážitků naráz mě tak unavilo, že jsem usla....

Tety, co mně vezli z množírny, si spolu vykládaly a já ležela potichoučky v autě. Zvykla jsem si za těch 8 let, že když jsem potichu a hodná, nedostanu bitku. Ty dvě paní voní opravdu hezky a já bych jim tak moc toho chtěla říct.Cítim se s nima dobře, no ale po tom všem, co jsem zažila,
nemohu lidem věřit....

Jmenuji se Julinka, nemohu si ale vzpomenout, jak jsem se jmenovala předtím. Je mi 9 let a jsem psí holčička zachráněná z množírny.
Narodila jsem se před 9-ti lety přesně na Vánoce. V chovatelské stanici, kde mně milovali, ještě, když jsem byla u maminky v bříšku.
Moc dobře si pamatuji ten pocit, jaké to je, když vás někdo ...

Když, se otevřeli dveře auta, dámy, které mi přivezli Julinku, pamatuji si tu chvíli jako dnes. jakoby se to stalo před minutou.

© 2018 Buldočí poslání. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky