Kapitola 3 -ŽÁBA A PAN BOŽSKÝ

Dny a noci, tak ty jsem přestala rozlišovat už v kleci, protože z času se stal můj nepřítel. Jediné, co bylo jisté, byla hvězda, na kterou jsem léta koukala. A sny o lepším životě, které jsem léta
snila.
Cesta, koupání, dobré jídlo, a mí noví sourozenci. A máma. Tolik zážitků naráz mě tak unavilo, že jsem usla. Teď nevím, zda je den nebo noc, vím jen, že jsem moc unavená a mám strach. Mám
strach, zda to, co jsem dnes zažila, není náhodou sen a ja se probudím do tý reality, kterou znám již 8 let. Když jsem se vzbudila zakrytá dekou, zjistila jsem, že se to děje doopravdy!!!! Tak snad se do klece nevrátím. Máma vzala vodítko a jak vidím vodítko, tak já hned vstanu a jdu, to mám naučené z předchozího života. Vím, že musím vstát a hned jít, protože........ víte jak moc bolí a pálí rána od vodítka? Šli jsem tedy venku a najednou mi skočila odněkud před obličej žába! A já se tááák lekla, že jsem se strachy normálně podělala! Mám to tak nějak spojený, když mám strach, normálně se podělám. Ostuda neostuda. Ráno vzduch voněl a na trávě byly kapičky rosy. Já je olizovala a
užívala si toho, že mohu chodit, že nejsem stále zavřená v kleci. Moc ráda chodím a koukám kolem sebe, ale jen když mám mámu za zády, jinak mám strach. Sama bych teda nikam nešla. Máma mi u venčení ráno pořad opakovala, že potřebuje moje hovínko na vyšetření k doktorovi. Jenže já k žádnému doktorovi předtím nechodila, tak nevím, proč bych tam teď šla a ještě s
hovínkem. A opravdu ..... kus mého hovínka máma vzala, dala do skleničky a pak do lednice. No nejsou ti lidi úžasní? Odkládají si hovínka od svých miláčků do lednice ve skleničkách. No....ale
stydí se to přiznat, jako záminku mají, že to po nich chce nějaký doktor. Dostala jsem opět obojek a vodítko a že prý jedem k doktorovi, k nějakému veterinářovi. Některým slovům opravdu nerozumím a nevím proč bych chodila k doktorovi. Tam, kde jsem byla předtím, jsem žádného doktora nepotřebovala. A tak jsme jeli k doktorovi a já vůbec netušila, co mě čeká. Otevřou se dverě a v nich stojí člověčí fešák! Vzal mě do náruče, vyzvedl na stůl, pohleděl do mých očí, pohladil mě a
říká: "No Ty jsi krásný a hodný děvče." ak vám nevím, zda ty lidi mají opravdu problémy se zrakem, už zdaleka nejsem tak krásná, jak bych měla být. Ale nevadí, ten pan doktor se mi moc líbí, a je boží, máma to taky říká. Tak jsme se domluvily, že místo doktor a veterinář mu budeme říkat pan
Božský. Takže pan Božský mě celou vyšetřil, odfotil mi srdíčko a páteř takovým velkým přístrojem. Udělali mi u něj spoustu vyšetření, koukli do oušek, ošetřili očička, kůži, vrásky, otlaky a tlapky a
píchli mi injekci. Božský mne moc pochválil, jak pěkně držím, že jsem asi zvyklá. No ale uznejte, kdo by nedržel takovému fešákovi? Hladil mě po kožíšku, jakoby cosi hledal, a našel.
Pak řekl, že to muselo dělat nějaké zhovadilé prase. Tak jsem se lekla, koukám na mámu a říkám, ať se mi hned na to podívá. No na tom boku, jestli tam nemám to zhovadilé prase. To znělo strašně, tak je to asi něco jako velké klíště nebo co. No já tam mám ránu po císařském řezu, na žebrech a boku bříška, to vykládal Božský. Tak jsem si hned vzpomněla, jak jsem k ní přišla.
Pak si spolu s mámou dlouho vykládali a Božský řekl, že mám velmi nemocné srdíčko, taky páteř a klouby. Ale jsem prý bojovnice a spolu to dáme. Tak jsem celou dobu čekala, co dáme, nebo že on mi něco dá, ale já nic nedostala.
Cestou domů nás zastavili policajti. Taky jsem vůbec nevěděla, co to je - policajti. Ten pan policajt řekl mámě : "Dobrý den, paní řidičko!" Tak jsem se v autě zvedla a dala hlavičku mámě na rameno a říkám tomu policajtovi, že to není žádná paní řidička, ale moje máma!! A ten policajt říká mámě, že má krásného pejska, ale nesvítí jí potkávací světlo. Tak zase mu zase říkám, že chrocht a chrocht
a mlask a grrrrr. Policajt mámě pověděl, ať si vymění světlo a že dnes to bude bez pokuty. Tak jsme zajely koupit světlo a spolu ho vyměnily. Přijely jsme domů, pozdravila jsem sourozence a čekám, co budeme mámě dělat. Ferdinand se mnou moc nekámoší, s  Terezkou jsem se byla venčit a Fialka je moje první nejvíc nejlepší kámoška v novém životě. Tak si říkám, když jme absolvovaly pana Božského, policajty, výměnu světla, krátké venčení s Terezou, nekámošení s Ferdem, že si pospinkám. No baže...a ona přijde máma, vytasí mi na deku jakési věci, prý léky a jdeme ošetřovat, že to říkal pan Božský.No ale ja nevím, co je ošetřovat, ale jak tak koukám na tu kupu věcí, normálně jsem se vyděsila. Dala mě piškotek, tak si říkám, není se co děsit Julinko, uklidni se. Jenomže je mi to prd platné, nakapali mi do očí, nemám to ráda, ale držím, pak otevře jakousi Betadinu, šupne ji na tampon, a říká: "Čistit vrásky, holčičko!" Tak já na to: "A Ty si čistíš vrásky, holčičko?" Koukla na mě divně, ale tak držím statečně, protože to říkal ten hezký doktor. Vyčistí Betadinou a říká, že nakapeme do uší, a vyčistíme. Nakapala, no ale neřekla, že ty kapky budu slyšet jako vodopády, málem jsem se z toho zbláznila. Třepu hlavou, ona masíruje ucho, a pak druhé. No tak si říkám ...konec, budu mít klid a máma na to, že Imunovet na vrásky, aj do pusinky, tak to už tedy ne! Ale držím, protože doufám, že to je konec. Chci si už lehnout a ještě Etovet, po vyčistění Skelevet na artrózu. Tak já říkám - bez piškotu ani ránu. Máma chápe velmi rychle, dostala jsem piškot a říká, že už jenom vyčistit uši a dá mi svátek. Dej si svátek sobě mami, já nevím, co to znamená. Nakonec mi nic nedala....prý svátek. Svátek je asi nějaké maso nebo tak něco. Tak jsem ji nechala vyčistit ty uši, ale tedy nervy mám už jako špagáty!Naštěstí včas přestala a já si mohu jít pospat. Spím stále, ráno i
večer, v noci a během dne. Jsem dost unavená z předchozího života, strašně moc.
A z nového tedy taky.