Kapitola 4 - BALÍK PLNÝ PŘEKVAPENÍ
Dnes za mnou přišel táta. Říká, že v Hýslech chcípl pes! Hýsly, to je tam, kde teď s mámou, tátou a se sourozenci bydlíme. Máma to říká od doby, co ji znám. A už to říká i táta. Nevím, zda je to pravda, mrtvého pejska jsem nikde nepotkala. Oni to asi mysleli tak, že se tady nic neděje. Seznamuji se se svými sourozenci. Ono to není tak lehké, víte, naučít se žít ve smečce, když jsem předtím žila v kleci.
A taky pro mé sourozence to není lehké, protože oni měli vždy svou mámu a teď se najednou musí dělit z cizím pejskem Já to úplně chápu a proto jsem velmi trpělivá holka a čekám, jak se situace vyvine. Asi se bojí, ti mí dočasní sourozenci, že jim mámu ukradnu pro sebe a oni zůstanou opuštení. Ale tak to není. Terezka teda se mnou už začala kámošit, Fialka, jak jsem psala, že chodí jen o třech nožičkách, tak spolu kámošíme od začátku. Ferdinko mě ignoruje, vše sleduje ze sedačky. Tak na
sedačku jsem se ješte já nedopracovala. No a představte si! On z té sedačky řídí celou smečku, leží tam jako veličenstvo a čumí, to říká máma. Ja si myslím, že kouká. Byla jsem za ním a říkám mu, že bych mu nikdy maminku jen pro sebe neukradla a že jsem nikdy neměla kámoše, natož ještě sourozence. Já bych se s ním chtěla kamarádit. Hned, jak jsme spolu domluvili, tak někdo zvoní. Byl to nějaký pán, prý pošták a donesl dva balíky. Jeden malý a jeden obrovský. Byla jsem v rozpacích, protože se bojím cizích lidí, taky velkých věcí a rychlých pohybů. Oba balíky byly pro mě, chápete to? Já nikdy nic neměla, nikdy jsem nic nedostala, pouze bitku a to není příjemná vec. Ve
velkém balíku byl pelíšek, postroje na vycházky, pak deka pro mně. Poslední roky jsem deku neměla, ani mí psí kamrádí v klecích. A tak jsem o ní snila. Tahle deka byla jen moje. Přestala jsem vnímat hluk kolem a radost mých sourozenců z balíka, který nebyl pro ně. Viděla jsem jen tu deku a cítila teplo. Víte, lidi nejsou až tak špatní tvorové, umí i milovat a být hodní, umí hladit a dávat lásku.
Co asi dělají mí kamarádi, které tety ještě nezachránili? Večer před spaním na ně často myslím a přeju si, aby je tety našly a taky vysvobodily. Máma se každý večer modlí, sice nevím, co to
je, ale dělám to teda taky. Toho pana Boha neznám, jistě je to fajn chlap, protože často slyším, jak říka máma: "Pane Bože, dej mi sílu!" A sílu pořád má, celý den se nezastaví. Z mých myšlenek mě vythrli sourozenci, když chtěli otevřít ten malý balíček, co byl taky pro mně. A hádali se, kdo to udělá. Rozhodla to máma a otevřela ho. Dostala jsem ten balíček od jedné tety, která taky pomáha zachraňovat pejsky a dokonce míchá medicínky pro pejsky a jsou z bylinek. Ty bylinky
pomahají a ona ví, kde je nakoupit. Je to teta , která má v lese nějakou tajnou skrýš a tam ty svoje medicíny vaří. Teta Lucka pomáhá spoustě pejsků v léčení, kdyby něco a vaše mámy si nevěděly rady, tak ji napište, jiste vám pomůže. Vím to proto, že mé nemocné srdíčko se má dobře. Já tu medicínku papám pravidelně. Aj básničku jsme pro tetu Lucku vymysleli:
Když nevíš si s bolem rady,
kapky Lucky maj tě rádi,
vyléčí ti nemoci,
a zaženou trable v noci.
Neváhej a napiš paní,
co tajnou skrýš má místo spaní,
kde vaří trpké dobroty,
a nebudeš mít trampoty.
Dokonce i mí sourozenci užívají kapičky, na to aby jsme byly kámoši. Mám trošku problémy s tím, že nevím jak se užívá pelíšek, jak to mám vědět? Tak si vždy lehnu na zem, protože jsem zvyklá za ty
roky ležet na zemi. Fialka říká, že jí máma peskuje, ať na zemi pořád neleží, že jí nastydne bříško. A ptá se mně, zda mám taky bříško? No jasně, že mám! A tak mi Fialka ukázala, jak se používá pelíšek. To si do něho vlezete a uložíte se spát a je to. Jak jednoduché, že? Fialku mám moc ráda, vždy mi dobře poradí. Bojím se sama chodit venku, jdu jen s mámou, protože věřím pouze jí.
Když vidím lidi, děti, auta a staré lidi s berlemi, tak dostanu stres, povolí mi svěrače a okamžitě se strachy podělám. Opravdu kamarádi, věřte mi. Proto chodím s Fialkou a Terezkou. Nebo jen s Ferdinkem, s nima mám jistotu, že mi nic nehrozí. Přece jen je máma holka a co kdyby si na ni někdo dovoloval? Kdo nás ochrání? Naučit se žít jako obyčejný pes není tak jednoduché, já umím jen ležet, a koukat. A taky jsem uměla rodit štěňátka. A nic jiného. Největší radost mám ale z toho, že mám najednou spoustu kamarádů. Neumíte si přestavit, jak je těžké nemít nikoho, pouze
jednu hvězdu, na kterou několik let koukáte..................