Julinka volat DOMŮ

Když, se otevřeli dveře auta, dámy, které mi přivezli Julinku, pamatuji si tu chvíli jako dnes. jakoby se to stalo před minutou.

Sedím a píšu své pocity, které jsou stejně intenzivní jako před 4 lety.

Mám na sobě i ty samé šaty, dokonce mám v kapsách i pamlsky pro naši smečku, která má nového člena zachráněného z množírny. Ale o tom až později.

Srdce mi svírá bolest, kterou jsem cítila, když jsem se na Julinku podívala. Vnímala jsem intenzivně její strach, a ona byla intenzivně oddaná svému osudu, a cítila jsem že od ruky, která se k ní natahuje, očekává ránu, protože je na zvyklá.

V ruce jsem měla piškot, který si vzala s velmi velkou nedůvěrou.

Když ji vyložili z auta, přede mnou sotva stál pes, rasy anglický buldok vyhublý, s prázdným pohledem a zlomenou duší. Do očí se mi nahrnuli slzy, a jediné na co jsem se zmohla je má obvyklá oblíbená věta, když je něco totálně v prdeli: MOJE NERVY..................

Julinka se plazila, místo toho aby chodila, malý uzlík strachu, který ani netušil co se děje.

Obě dvě jsme z toho byl tak nervózní a v napětí, že atmosféra by se dala krájet. Vzali jsme Julinku domů, vykoupali ji a seznámili ji se smečkou. Samozřejmě smečka z napětí, které ve mně cítila byla taky nervózní, a jediná jejich reakce byla vetřelce zabít. Což bylo pochopitelné. A Julinka by se zabít opravdu nechala, tak oddaná byla svému osudu. Bylo ji ABSOLUTNĚ jedno, co s ní bude, a měla jsem pocit, že by radši volila smrt.

Nechala jsem ji, ať si najde své útočiště v baráku, a vybrala si kout v ložnici, vedle místa kde spávám já, a tiskla se do toho kouta, který ji nabízel ochranu. Nechtěla nikoho vidět, ani slyšet, všeho, včetně mně, bála se, a čekala co za pohroma se na ni spustí.

Když jsem se na to zlomené a třesoucí zvíře dívala, postupně se mi zvedala hladina adrenalinu, stoupal krevní tlak, a cítila jsem tak velkou bolest za hrudní kostí. Její bolest, která mně hrnula slzy do očí. Neplakala jsem před Julinkou, protože jsem věděla, že jsem jediný člověk, v jejím životě, o kterého se může opřít a který se o ni postará. Tak moc jsem chtěla být zodpovědná a dát ji najevo , že už může být v klidu, a nemusí se ničeho bát........Podívala jsem se ji do očí, ve kterých byl celý její život............

Jako člověka, mně tohle nenechalo chladnou, a celou noc jsem přemýšlela. Říkala jsem si, tohle přece takhle nenecháš, to by ses za sebe musela stydět, musíš něco udělat.

A protože jsem člověk nedůvěřivý, ale bojovný a odhodlaný jít si za svým cílem, rozhodla jsem se, že věci změním, a věděla jsem, že to dokážu. Nevěděla jsem ještě jak, s kým a co budu dělat, ale intenzivně jsem cítila, že teď nastala ta správná chvíle. Že proč jsem se před tehdy osmi lety vrátila po mém krátkém úmrtí na tento svět. Konečně vše do sebe zapadlo jako puzzle, a já věděla, že nastala má chvíle. Že proč se lékařům povedlo mně úspěšně oživit. Než jsem potkala Julinku, dlouho jsem hledala, co je mým úkolem na tomhle světě. každý den jsem se ptala, proč jsem se vrátila, kde najdu ten svůj úkol a kdy přijde? Tohle životní dilema pochopí pouze ti, kteří za sebou nějaký ten zážitek ze smrtí mají..................to nekonečné hledání smyslu života, protože věřte nevěřte, celý váš život najednou přestane dávat smysl.

A protože jsem věděla, že nemám čas, ztrácet čas, rozhodla jsme se oslovit hlavu státu, a napsala otevřeny dopis prezidentovi České republiky Milošovi Zemanovi.

Vážený pane prezidente Zemane,

obracím se na Vás, protože jste člověk s otevřenou myslí a smyslem pro spravedlnost a zákon.
Píšu Vám jako váženému muži, hlavě, státu, ale taky člověku s otevřený srdcem a majitelem pejska Darcyho s PP, z chovné stanice na Moravě.
Možná se ptáte proč píši právě Vám, když existují instance, ministerstva, lidi, který mi můžou pomoci.
Ctěný pane prezidente Zemane, mám velmi nemilou zkušenost z oslovováním kteréhokoli člena vlády, ministerstva, státního úřadu, starostu hejtmana,
před dvěma měsíci jsem obeslala všech 200 členů poslanecké sněmovny, ministerstva, městské úřady, a nedostalo se mi odpovědi. ŽÁDNÉ odpovědi.
Jsem OBČANEM tohoto státu, a nabyla jsem dojmu, že neznamenám vůbec nic, že Ti kteří nám slibovali : Jsme Vaši zaměstnanci, mnou teď opovrhují a nestojím jim ani za odpověď.
Je to velmi ponižující a osobně mě to uráží, z toho důvodu, že pracuji někdy i 20 hodin denně, abych odvedla dostatek daní pro to, aby mnou můj zaměstnanec opovrhoval?
Vy sám, jste příkladem toho, jak by jsme se měli chovat.
jste vzorem pro všechny občany, pořídil jste si pejska z chovné stanice, a proto se na Vás obracím ve věci MNOŽÍREN- PSÍCH KONCENTRÁKŮ.
Od 1.1.2014 je podle nového Občanského zákoníku zvíře považováno za živého tvora.
PTÁM SE TEDY PROČ SE S NIMI JAKO SE ŽIVÝMA BYTOSTMI NENAKLÁDÁ?
Proč zákon zavírá oči nad týráním a utrpením zvířat?
CO NEBO KDO JE MNOŽITEL?
Množitel je člověk, který s úmyslem zisku vědomě porušuje zákon.
Matky štěňat jsou držená v klecích, v nedůstojných podmínkách, týraná hladem, nedostatečnou lékařskou péčí, mají vymlácené zuby, zlomené nohy, vytahané mléčné žlázy až po zem, protože musí pro ziskuchtivost člověka rodit někdy i dvakrát ročně.
Když doslouží, jsou v lepším případě zachráněná organizacemi, které zachraňují zvířata z množíren, v horším případě ubyta na smrt a použita jako krmení pro ostatní psi, nebo vyhozená a uvázaná v lese, a nechána napospas svému osudu.
Umíte si představit, že by takhle byl týraný Váš Darcy?
Bohužel, KVS, veterináři, starostové, odbor životního prostředí zavírá nad tímto oči, protože jsou množitelem korumpovaní za nemalé peníze, a to je pes kousající se do ocasu.
Množitel neodvádí daně, pane prezidente a Vám to nevadí, že jsou tady daňové úniky v miliardách, jen proto, že našim zaměstnancům -rozumějte poslancům , placených i z mých daní nechce touhle otázkou zabývat a spoléhají na to že lidi učiní sbírky na z množíren zachraňující organizace?
Ptám se proč tahle otázka je vždy zametena pod koberec, proč se nám to nehodí řešit?
Proč dovolíte aby jsme byly jedničky na černém trhu ze zvířaty?
Tak já se za tohle naše prvenství stydím, a odpusťte mi ale stydím se v téhle otázce že jsem občanem ČR.
A co Vy pane prezidente nestydíte se jako člověk za to, že se tohle u nás děje a jaké máme prvenství?
Možná se Vám má otázka zdá troufalá, a drzá, ale věřte, že je to pouze hlasité volání člověka, který je zoufalý ze situace množení psů, jejich nelegálního vývozu, úniky daní, týraní matek štěňátek, a dehonestující chování člověka, vůči, dle nového občanského zákoníka živému tvorovi.
Na portálech jako www.bazos.cz, se nabízí nepapírová štěňata právě z těchto množíren, ptám se proč je tohle dovoleno?
Na chov zvířat jsou chovné stanice, kde jsou poradci chovů, který kontrolují chovatelé, jejich podmínky a způsoby chovu,nemocní jedinci se z chovu vylučují.
Nekontrolovaným množením se zaplňují útulky, šíří se nemoci, které stát taky stojí peníze.
V Rakousku vyšel nový zákon, kde je na inzertních portálech zákaz prodávat živá zvířata, a myslím že tohle je první krok k tomu, aby jsme zabránili množení, kde není poptávka, tam není odbyt.
Každá chovná stanice je registrovaná a kontrolovatelná státem, na zvířata vystavuje kupní smlouvy, zisky jsou přiznané a daně odvedené.
Množitel má několikamiliónový zisk,není nikde registrovaný, prodává zvířata bez smlouvy a bez papíru( uchovněné zvířata mají PP -rodný list ), řečeno načerno,a ani nepřizná daně.
Ptám se proč tohle stát dovolí?
V USA každý kdo není registrovaná chovná stanice, je povinny ze zákona vykastrovat zvíře.
V Rakousku je zakázáno prodávat nepapírová zvířata na inzertních portálech a prodejných serverech.
Z mého pohledu občana, je jediná možnost a to změna zákona,zákaz prodeje živých zvířat na inzertních portálech, povinná kastrace, je prvním, krokem ke zlepšení situaci v otázce množení, týraní zvířat a daňových úniků .
Ve vší úctě pane prezidente, prosím nepiště že to není tak jednoduché, protože to není pravda.
Neříkám že mě nezajímá světový mír a situace na Ukrajině, ale pro mně a ostatní obyčejný občany je důležitější spokojený život v téhle zemi, s fungujícími zákony.
Představte si, že ve Vaši pohlavní dospělosti by Vás někdo zavřel do klece a musel by jste každý rok dvakrát porodit potomky, který by Vám byly předčasně odebrán, nevěděl by jste kde je Vaše díte, zda vůbec žije a jak se mu vodí.
Žil by jste v neustálým psychickým stresu, ve tmě, zimě, neviděl by jste slunce, nechodil by jste po vlastních nohách, kopali by do Vás, neměl by jste deku na přikrytí, rozřezali by Vám fušery břicho a vaše dítě vybrali, zašili by Vás jako nějakou hadrovou panenku, trpěl by jste bolestí, hladem, strachem stresem, celý Váš produktivní život a ve čtyřiceti by Vás nahého uvázali v lese, nemocného, napospas osudu, a pokud by jste měl štěstí, přišla bych Já a za složitého jednání bych se Vás snažila z lidské množírny zachránit.
Nedokázal by jste se začlenit do společenského života, bál by jste se pohlazení, lásky, pěkného slova, navěky by jste trpěl bolestí.
Že jsem drzá, že si tohle dovolím říct hlavě státu?
Ne nejsem, jsem jen zoufalá, jste taky člověk jako Já a máte moc tohle změnit.
Nevěřím pane prezidente, že Vás tohle může nechat chladným.
Jsem obyčejná žena OBČAN, který tyhle pejsky začleňuje do života věřte že není dne kdy bych neuronila slzu nad tím jak množitel utýral pejska, jen proto, že není na tohle zákon?
Tahle otázka je velmi složitá a proto žádám o osobní schůzku , protože každý občan může přednést změnu zákona, ale sama to nezvládnu, nikdo z poslanců mě, a mé spolubojovníky, kteří taky zachraňují pejsky z množíren neposlouchá.
Vážený pane prezidente Zemane, tohle je otevřený dopis a věřím že Vás budu moci brzy navštívit osobně, že mně dáte termín schůzky, a že jste člověk, který si občana váží.

Přeji hezký den, budu se těšit na schůzku s Vámi, s úctou
OBČAN
Katarína Bestr

Dopis jsem odeslala na hrad, a děj se vůle boží.

Odpověď z hradu nepřicházela, a moje naivní představa schůzky s prezidentem se rozplynula jako loňský sníh.

Řekla jsme si, tak to by tedy nešlo, to mne ještě SVĚTE neznáš!! Rozhodla jsem se konat, a za pomoci mnohých, jsem sepsala petici, a z mého nádraží jménem Lidskost, jsem vypravila vlak plný naděje a odhodlání, změnit věci k lepšímu.

Věděla jsem, že na tuhle diskotéku jménem Změna zákona mi odhodlaní opravdu nebude stačit a sama to nezvládnu. A ani jsem se nestačila otočit, a pár lidí se připojilo, z páru byly desítky, z desítek stovky a ze stovek tisíce. Ano, mnoho tisíc lidí podepsalo petici, oslovili jsme přední české umělce, kteří nás podpořili, a můj vlak naplněný odhodláním se rozjel a nabral na obrátkách.

Samozřejmě se našlo mnoho dalších, kteří nám sice radili, co děláme špatně a jak se to má dělat, ale aby zvedli své zadnice, něco udělali, nebo ukázali jak to udělat lépe, to ne. Ono schovat se za své PC a být chytrolínem, je dost velký nešvar našeho národa.

A protože aby vše dávalo smysl, a ty tisícky lidi věděli co předcházelo téhle mé šílenosti, začala jsem psát Julinčin deníček, který jsem si vytiskla vlastním nákladem, a z jeho prodeje jsme financovali část naší kampaně.

Deník je psaný srdcem, a tzv. psím jazykem. Psala jsem ji s velkou
úctou, láskou a pokorou k osudu všech týraných zvířat.
Proto děkuji všem, že respektujete jeho osobitost a specifický projev.

V dalších článcích najdete jednotlivé kapitoly z knížky.